Na co si dát pozor ve Vietnamu: osobní zkušenosti z cest

Pokud se chystáte do Vietnamu, mám pro vás několik tipů, na co si dát pozor. Na svých cestách jsem se setkal s různými drobnými „ojebávkami“, zároveň je fér říct, že většina těchto situací se týká především Ho Či Minova Města a turistických oblastí. Jakmile se vydáte mimo ně, Vietnamci jsou většinou velmi usměvaví, ochotní a upřímně nápomocní.

‍

Cestoval jsem tam většinou na skútru a často úplně bez plánu. Nejednou se nám stalo, že jsme někde v horách zastavili u krajnice na vodu nebo na oddech, a každý, kdo projížděl kolem, zpomalil a rukama nohama gestikuloval, jestli je vše v pořádku. Angličtina v horách moc nefunguje, ale lidskost ano.

‍

Jednou v Mỹ Tho jsem třeba jel taxíkem na menší hadí farmu asi kilometr a půl od hlavní silnice. Když jsem vystoupil a podíval se před sebe, připadal mi ten kus cesty jako výprava do pralesa. Dnes se tomu směju, tehdy jsem byl v Asii poprvé a člověk je ze všeho trochu vyjukaný. Došel jsem na roh, kde jsem se díval jako Evropan ztracený v překladu, a během půl minuty se mě majitel místního obchůdku zeptal, jestli potřebuji odvoz. Řekl dvojnásobek ceny taxíku – zkusil to, ale nepovažuji to za podvod. Domluvili jsme se, dostal jsem jeho přilbu, která se ani nedala zapnout, a jeli jsme zpátky. Skvělý zážitek, který ukazuje, že mimo turistická místa se lidé snaží opravdu pomoci.

‍

A teď už ke konkrétním situacím, které vás mohou v turistických oblastech potkat.

‍

Taxi: klasika jménem „rychloměr“

‍

Pokud se rozhodnete jet klasickým taxi místo aplikací (v době mé první návštěvy Grab ještě nefungoval), v Ho Či Minově Městě jsou dvě spolehlivé značky: Vinasun a Mailinh. S nimi získáte férovou cenu.

‍

Jenže podnikavci to vědí – a napodobují je. I já jsem jednou skočil do bílého vozu s podobným logem, unavený a nepozorný. Jakmile jsem viděl taxametr, který běžel jako splašený kůň, bylo jasno. Za 2,5 km jsme zaplatili jako za cestu z letiště do centra a zpět.

‍

Kokosový muž: zážitek, který něco stojí

‍

Tahle „past“ je vlastně docela zábavná. Objevuje se hlavně kolem Independence Palace a War Remnants Museum. Jdete, rozhlížíte se a najednou se vám do cesty vklíní muž s tyčí, na které má na jedné straně polystyrenový box a na druhé kokosy.

‍

Zažil jsem to třikrát a scénář byl vždy stejný: zpomalí, naváže kontakt, usměje se a než se nadějete, máte tyč na rameni. Zjistíte, jak je to překvapivě těžké, vyfotíte se – a v ruce držíte kokos, který samozřejmě chce zaplatit.

‍

Cena? Zkusí i 500 000 VND (cca 500 Kč), ale většinou se dostanete na 100 000–200 000 VND. Přitom běžná cena v centru je kolem 40 000 VND. Mimo město 20 000 VND. Na vesnici jsem kupoval kokos za 10 000 VND.

‍

Já to beru jako zážitek – a pokud cestuji s někým novým, říkám to stejně: buď odmítnout, nebo si to užít a brát to jako „zážitkový poplatek“.

‍

Záměna peněz: hra s nulami

‍

Tahle situace může přijít i od kokosového muže. Pokud řeknete, že nemáte menší, uklidní vás, že můžete platit velkou bankovkou – a ve zmatku ruchu, vedra, vlhka a tisíce vjemů si ani nevšimnete, když vám 100 000 VND vymění za 10 000 VND.

‍

‍

Nám to udělal: zaplatili jsme milionovou bankovkou a on zkusil vrátit 500 000 + 3×10 000 místo 100 000. Když zjistil, že víme, vše převedl do „přátelského“ módu, smál se a s drzostí sobě vlastní se ještě zeptal, jestli bychom si nenechali alespoň jednu desetitisícovku.

‍

Je dobré myslet na to, že průměrná mzda v Saigonu je kolem 9,7 milionu VND měsíčně (mimo město cca 7,2 milionu). Každých 100 000 VND je pro ně opravdu hodně.

‍

Podbití bot: servis, o který nestojíte

‍

Tohle se nám stalo zároveň s kokosovým mužem. Jakmile někdo vidí, že jste „chytili kavku“, může se přidat další podnikavec. Kamarád stál bos, diskutovali jsme o vrácení peněz – a další Vietnamec mu už lepil na patu kus gumy. Boty tím zničí a za každý kousek gumy chce 100 000 VND.

‍

Když nechcete zaplatit, nastoupí klasická hysterická scéna. My jsme dali 200 000 VND a brali to jako historku. Večer jsme se z toho ještě dlouho smáli – za dvě stovky dobrá zábava.

‍

‍

Motorkáři: „není problém, dohodneme se“

‍

V roce 2018 jsme poprvé narazili na skútristu, který nás „odchytil“ při hledání restaurace PHO 2000. Nabídl svezení, počká, odveze dál… Ale o ceně mlčel. To je signál.

‍

Po jízdě se vytasil s částkou 1 000 000 VND za hodinu. Nakonec jsme se dohodli na 100 000 VND. Další dny jsme ho vídali, jak krouží kolem centra a loví turisty, s úsměvem od ucha k uchu.

‍

Tankování: i zde pozor

‍

S tímto jsem se setkal jednou, v turistické oblasti poblíž Phan Thiết. Obsluha natankovala sotva litr nebo dva a chtěla 100 000 VND, i když na stojanu bylo 40 000. Než jsem stihl zkontrolovat displej, byl vynulovaný a on už obsluhoval dalšího.

‍

Dva z nás zaplatili, třetí odjel – a i tak byl na svém. Naštěstí to byla jediná taková zkušenost. Jinak jsou čerpací stanice ve Vietnamu překvapivě spolehlivé a na velmi dobré úrovni.

‍

‍