Pracovní dovolená v Kambodži, aneb pepř, pivo a život bez starostí

Miluju Asii, tahle láska alenevzplanula někde na thajské pláži při pití koktejlu z kokosáku s brčkem. Všezačalo okolo roku 2008, kdy jsem začal chodit na kontroly se specializovanoujednotkou Policie ČR do Sapy. Tenkrát jsem byl ještě trochu ustrašený a plnýideálů a představ. Jíst v některém z tamních bister pro mě bylonepředstavitelné. Nicméně hoši od Policie to měli jinak, v Sapě jedli zcelaběžně, a mně tak nezbylo nic jiného než jít na oběd s nimi, nebo být srab.

‍

Prasečí nožičky nejsou pro bílé

‍

Je potřeba si uvědomit, v jaké době to bylo. V Sapě tehdy ještě bylo Čechů jako šafránu a v bistrech ještě míň. Nebyla to žádná turistická atrakce, jako je tomu dnes, ale poctivá džungle. Husokachny tu tenkrát podřezávali ráno v zadním rohu za bistrem a uprostřed bistra byl vzrostlý strom. Byla to doba, kdy v celé republice byla pouze asijská nebo čínská bistra v solamylovém stylu, ovšem pravá vietnamská kuchyně byla k nalezení jen a pouze v Sapě. A jen pro Vietnamce.

‍

V podjezdu, kde vařili Bún bò Huế skouskem prasečí nožičky, jsem byl nesčetněkrát svědkem, že „bílého"neobsloužili s tím, že mají zavřeno – zavíráme, došlo, není… Jednou to řekli ilidem přede mnou, a tak jsem to chtěl taky otočit, ale protože mě už znali,uslyšel jsem jen: „Ne, ne, pojď si sednout." Od té doby jsem věděl, žedřív nebo později se musím do Vietnamu a Asie podívat. Přece si nenechám ujíttu paletu chutí, vůní, pachů a všeho jiného, což se mi také splnilo.

‍

Vůně Kambodži

‍

Do Asie jsem od té doby jezdil na dovolenou, v roce 2022 jsem ale začal poradovat Pepperfield, který v Evropě prodává Kampotský pepř pěstovaný v Kambodži. Úspěšně jsem připravil a pro vedl jejich malý provoz v Praze certifikací IFS Food. Majitelé David a Klára jsou v Kambodži každý rok, objíždí svých 200 farmářů a řeší výkupy a další věci. V tu dobu začali uvažovat, že by procesně certifikované místo vzniklo i v Kambodži.Pepř je od farmářů přebrán a vyčištěn ručně, ale přeci jen optický třídič je optický třídič, ten vám dočistí vše a oddělí i extra tmavý červený pepř (to je ten nejvíce vyzrálý) od červeného.

‍

Psal se rok 2024 a já si za nimi v únoru asi na 9 dní do Kambodže odskočil. Poslední pořádnou dovolenou jsem měl vroce 2020, takže když jsem v noci vylezl z letiště, ta energie, hluk, vůně, horko a vlhko mi vykouzlily úsměv na tváři.

‍

Život po kambodžsku

‍

Je úžasné, jak v zemích, jako je Kambodža, nikdo nemá s ničím problém – na rozdíl od nás, kteří máme v kalendáři schůzky s přesnými časy po hodině, hodině a půl. Jestli tady máte s někým schůzku v 9 hodin, tak mu do toho cestou padnou další 3 věci a přijede v 11, a je to v pohodě. Celkem rychle se na to zvyká, přesto obdivuji Davida, že to zvládne několik měsíců na místě a pak i online z Česka.

‍

Pro naši mentalitu je představa takového života šílená, ale zároveň je v tom něco krásného. Oni totiž i tak všechno zvládnou. Kambodžan je strašně líný tvor, a tak si život nekomplikuje zbytečnostmi. Ve finále tak bylo neuvěřitelné, co jsme za devět dní mezi pitím piva a bazénem zvládli.

‍

Základní projekt jsme měli hotový za 4 dny, a to i s návštěvou stavaře, se kterým jsme vše mohli prodiskutovat.Jeden den jsme udělali video a zaměřili prostor iPhonem (ano, telefonem),cenťák sem, cenťák tam nikdo neřešil. Podklady jsem poslal kamarádovi, který nám je druhý den v základu poslal zakreslené. Za další 2 dny jsme tam měli stavaře, kterého zajímaly materiály, zda mají být okna hliník, plast, dřevo nebo kov, stěny cihla nebo PUR panel, jaká bude podlaha atd. Položkový rozpočet slíbil dodat do 5 dní a opravdu jsme ho dostali. Schválně jsem nechal odhadem spočítat, kolik by taková hala vyšla u nás, a byla to přibližně desetinásobná částka. Navíc u nás bychom za oněch sedm dní neměli ani zaměření a byla by potíž na něj někoho vůbec sehnat.

‍

Ano, Kambodža má různé mouchy, ale vždy, když se z ní vrátím, ať je léto nebo zima, tak na ulici nepotkám skoro nikoho – alespoň u mě v obci kousek za Prahou to tak je. A když potkám, tak většinou vypadá značně naštvaně a leckdy ani neodpoví na pozdrav. V Kambodži jsou lidi tak nějak více spolu, pomáhají si, smějí se, nekomplikují si život, a hlavně nic není problém!

‍